16.3.2013 – Výlet do Archeoparku ve Všestarech a přes Chlum do Máslojed

přidáno: 25. 3. 2013 6:42, autor: web web   [ Aktualizováno 25. 3. 2013 6:42 uživatelem Jiří Tichý ]

Spolu se čtyřmi přáteli jsme se, za lehce mrazivé teploty, sešli v 6.30h. na trutnovském vlakovém nádraží. Rychlík nás pak dopravil do Hradce Králové, kde se k nám připojili další dva souputníci. Do odjezdu autobusu směr Všestary nám zbývala necelá třičtvrtě hodinka – zašli jsme tedy načerpat energii do cukrárny Kolibřík, která je hned u nádraží.

            Poté jsme se přesunuli na autobusový terminál. Na nástupišti, ze kterého jsme měli odjíždět, stály dobré tři desítky lyžařů a přistaven byl pouze malý autobus. V první chvíli jsme se lekli, že z plánovaného výletu nebude nic, ale lyžaři naštěstí jeli jinam.

            Nedávno otevřený archeopark jsme ve Všestarech našli bez problémů. Přivítala nás průvodkyně, která nám vysvětlila, co všechno tu uvidíme a čeho všeho se můžeme zúčastnit. Expozice byla skutečně velice rozsáhlá – tři patra + venkovní prostory. Hodinovou prohlídku jsme ukončili zhlédnutím filmu o výstavbě venkovní pravěké vesnice. Dozvěděli jsme se, že zdejší dobrovolníci se snažili vše postavit tehdejším způsobem = bez použití našich kladiv, lopat apod.. Nutno dodat, že výsledek je úžasný. Shodli jsme se, že archeopark musíme navštívit ještě jednou s tím, že si musíme na prohlídku nechat alespoň 4 hodiny času. Hodina a půl prostě nestačí. Byla to zkrátka jen taková ochutnávka.
       
 
 
  
 

            Ze Všestar jsme šli po červené značce do Rozběřic. Na dálku už nás vítalo divoké štěkání, které vycházelo snad zpoza každého plotu. Ovšem i množství líně se procházejících či jen tak zevlujících koček bylo veliké….

            Z Rozběřic na Chlum jsme museli lehce vystoupat. Osamocená cesta vedla mezi poli, na horizontu pomalu vylézala věž kostela a za námi se rozkrývaly výhledy na Hradec Králové.

            Před kostelem jsme se napojili na naučnou stezku bitvy roku 1866. U osady Chlum se totiž strhla jedna z bitev prusko-rakouské války. Na tuto událost pamatuje celá řada pomníků, mohyl a křížů v nejbližším okolí. Událost je připomínána i v muzeu bitvy. Než jsme ale dorazili k muzeu, stavili jsme se u několika pomníků, u zdejšího hřbitova a samozřejmě jsme neminuli ani kostnici. Současná kostnice, neboli ossarium, je postavená z hořického pískovce a pochází z roku 1936. Původní ossarium, které bylo zhotovené z litavského vápence, bylo pro špatný stav rozebráno. Do sarkofágu ossaria jsou každý rok, na den výročí bitvy, ukládány kosterní pozůstatky vojáků nalezené během roku v prostoru bojiště.

            U muzea bitvy jsme si udělali krátkou občerstvovací pauzu. Na lavičkách se příjemně sedělo, sluníčko hřálo. :-) Ale čas nás tlačil - potřebovali jsme stihnout autobus z Máslojed. Cesta přes obce Lípa a Čistěves vedla z kopce dolů a po asfaltu – šlo to rychle.

             Teď už nás čekalo jen projít Alejí mrtvých v lesu Svíb.  Tento les je totiž místem posledního odpočinku tisíců vojáků obou znepřátelených stran Prusko-Rakouské války. Část lesa podél Aleje mrtvých je v podstatě jedním velkým hromadným hrobem. Podél Aleje jsou vystavěny monumentální pomníky. V jejich okolí se nachází desítky typových pyramid a křížů na hromadných hrobech. Největším pomníkem je pomník rakouského polního pluku č. 51, který se nalézá přibližně v polovině Aleje mrtvých.

    
                      OSSARIUM                                     Alej mrtvých – les Svíb
 

Na cestě od hájovny, která stojí na hranici lesa Svíb,  navazuje na Alej mrtvých Alej narozených  dětí v 21. století. Cílem tohoto projektu je, aby každé dítě, které se zde narodilo od r. 2000, mělo svůj strom jako symbol nového života. Nyní se jedná téměř o čtyřicítku dětí z 210 trvale žijících obyvatel.

            Prošli jsme touto Alejí a otevřeli se nám výhledy na Zvičinu a Krkonoše. Času bylo dost, chvíli jsme se proto nechali unášet okolní přírodou. Po příchodu do Máslojed jsme využili volného času k návštěvě místního pohostinství a vypití jednoho rychlého pivka. Pak už jen následovala cesta zpět do Hradce Králové, oběd, loučení s hradeckými souputníky a cesta domů do Trutnova. Všichni jsme si pochvalovali, jak nám to pěkně vyšlo – spoje navazovaly, žádný nám neujel, slunce svítilo – zkrátka krásný den!  J

Alča a Jarda z Trutnova

 

Comments