|
Počasí nám přálo, žádné kupy sněhu nenapadly – ba naopak začalo tát. A tak jsme v sobotu ráno vyrazili na vlak do Malých Svatoňovic. Na startu pochodu byla výborná atmosféra – rozloučili jsme se tu s Maruškou Vrabcovou a při jednom startovním pivku jsme poseděli s jedním kolegou-turistou z Trutnova a pořadateli. Čas ale utíkal, proto i my jsme se rozloučili.
Na startu pochodu Šli jsme vlastní trasu, do cíle jsme se tentokrát vracet nechtěli. Z náměstí jsme se nechali červenou značkou vyvést ze Svatoňovic. Na vršku nad vsí jsme se, jako každoročně, zastavili na výhledy. A jako každoročně jsme v dálce neviděli skoro nic :-). Červená nás dovedla až do Petrovic. Tady jsme měli krátkou diskuzi, zda vystoupat na bunkr Pod Kolčarkou a dojít do Odolova po zelené lesem, či zda jít po silnici. Na startu pořadatelé informovali, že je nahoře led, tak jsme radši zvolili silnici. Auta nejezdila, tak jsme v klidu a za občasného zpěvu skřivanů prošli Strážkovicemi až do Odolova. Doufali jsme, že snad bude v hospodě U Lotranda otevřeno, ale bohužel, nikde nikdo.
  Výhledy nevýhledy J a opuštěná restaurace U Lotranda v Odolově Pokračovali jsme dál opět po červené značce. Cesta vedla lesem, který na nás dýchl skoro až jarní atmosféru. Všude kolem tály zbytky sněhu, tekly drobné potůčky a zelená tráva doslova zářila svěžestí. V takovéto atmosféře jsme dorazili až k rozcestí Pod Větrným dolem. Chtěli jsme pokračovat do Rtyně v Podkrkonoší a ze dvou variant, které se nám tu nabízeli, jsme zvolili tu kratší (později jsme díky tomu stihly autobus domů :-) ) . Po žluté značce jsme byli ve Rtyni během chvilky. Cesta tady totiž vede celý kilometr a půl z kopce dolů. Na zdejší autobusové zastávce jsme při pohledu do jízdního řádu zjistili, že bychom mohli stihnout spoj z Červeného Kostelce domů a že když ho nestihneme, čekají nás v Kostelci dvě hodiny čekání. Z Kostelce jsme už nikam dál pokračovat nechtěli, přidali jsme tedy do kroku a mírně poupravili původně zamýšlenou trasu. Modrou značku, která nás měla dovést až do města, jsme asi po 800m opustili a pokračovali dál podél kolejí. Je tu totiž vyšlapaná zkratka k vlakovému nádraží. Zbývající dva kilometry jsme během půl hodinky zvládli v pohodě až do cíle. Asi pět minut po našem příchodu na zastávku autobusu před vlakovým nádražím v Červeném Kostelci přijel náš autobus. Stihli jsme ho jen tak tak! Doma jsme byli akorát na oběd, a abychom neměli málo pohybu, večer jsme si šli do města zaplesat!
Alča a Jarda z Trutnova  |
Reportáže > Reportáže 2014 a st. >
