|
Letos jsme do Českého ráje moc často nezavítali, proto jsme se na tento pochod dlouho dopředu těšili. Vybrali jsme si trasu dlouhou 20km - ze Sobotky do Libuně. Jeli jsme autobusem ve 6.45h. s přestupem v Jičíně. V Jičíně jsme trochu zmatkovali, protože jsme nemohli najít nástupiště, ze kterého nám odjíždí autobus. Spolu s další zmatenou paní jsme ho nakonec objevili. Po chvilce povídání jsme zjistili, že je taky z Trutnova. Čekání na autobus jsme ještě měli zpestřené další turistkou, která se nás přišla zeptat též na autobus a zároveň nás obšťastnila rozsáhlým povídáním o Keltech. Každopádně to bylo velice zajímavé ráno na jičínském nádraží. :-) Po příjezdu do Sobotky nás překvapil zdejší jarmark. To, že se koná, jsme věděli. Ale to, že kvůli němu bude uzavřené náměstí, jsme netušili. Autobus nás vyložil na výpadovce z města. Náměstí jsme úspěšně objevili, ale nemohli jsme se kvůli jarmarečním zátarasům dostat k rozcestníku. Tudíž jsme nevěděli, kudy máme jít… Jeden velice ochotný místní hasič nás ale navedl. Úspěšně jsme se propletli soboteckými uličkami a už jsme si to vesele šlapali směr Humprecht. Pohled na jeho půlměsíc nás provázel ještě hodně dlouho. Stejně tak jsme ještě dlouhou dobu slyšeli tóny lidovek, které k nám zanášel vítr z náměstí. Humprecht je lovecký zámeček a byl letním sídlem Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Zlatý půlměsíc byl na vrchol umístěn roku 1829 místo původního zrezivělého slovanského kříže na základě pověstí o tom, že Heřman Černín byl vězněn v Turecku.
Humprecht Za Humprechtem jsme sešli ze silnice mezi pole, kudy vedla žlutá značka do Libošovic. Sice to byly asi jen dva kilometry ale mi je šli hodně pomalu, neboť všude, kam oko dohlédlo, byly stromy obsypané zralými švestkami a červenými i žlutými blumkami. Nevím, jestli jsme se kdy takhle přejedli! Ještě večer ve vlaku jsme je dojídali! :-) V Libošovicích už byla spousta turistů i cyklistů. My jsme počkali deset minut na otvíračku místního pohostinství – švestky bylo potřeba spláchnout jedním točeným! Bylo nám pak móóóc dobře! :-) V Libošovicích jsme se napojili na červenou značku. Ta nás vyvedla vsí ven mezi pole a lesy. Slunce začalo pořádně pálit, tak jsme se pěkně pekli. Kousek jsme šli údolím Žehrovky a pořádný kus Podtroseckým údolím. Užívali jsme si klid, který tu vládl. Prošli jsme kolem Semínského rybníka a údolím pokračovali k Nebákovu. Pod rybníkem se z ničeho nic zjevil otevřený kiosek. Čtvrt hodinku jsme poseděli u pivka. Nohy nám ale ztěžkly a tak stoupání k rozcestí Nad Nebákovem nebylo nic moc… No ale úspěšně jsme kopec zdolali a stejně tak jsme úspěšně zdolali i sestup k Dolnímu Mlýnu. Několik let jsme touto cestou nešli. Byli jsme proto překvapení zchátralostí schůdků, rozpadlostí lávek apod. . Nechápali jsme, jak proti nám mířící cyklisté hodlají stezku překonat a přáli jim hodně štěstí…
Údolí Žehrovky Z Dolního Mlýna jsme šli pohodovou cestou do Mladějova. Tady jsme opět chvíli spočinuli. Ve zdejším motorestu vládla výborná atmosféra.
Pivko v Mladějově Stoupání na Střeleckou Hůru
Z Mladějova jsme zamířili skoro už do cíle. Stále po červené značce jsme prošli obcí Loveč, kde jsme potkali tápající děvče. Chudák se chtěla dostat na Trosky – na obzoru je stále viděla, ale bloudila a nevěděla, kudy k nim. Při stoupání přes Střeleckou Hůru jsme potkali partu trempů, kteří též mířili na Trosky. Ale spíš to vypadalo, že to v pokročilém odpoledním čase zapíchnou v nejbližší hospodě…. Červená značka nás dovedla ke zřícenině skalního hrádku Pařez. Neodolali jsme lavičce a svačince. Všude vládl klid a mír. Do chvíle, než se z poza hrádku vyloupla nevím, kolika členná skupina turistů. Bylo jich zkrátka hodně. Tak jsem si je tak prohlíželi a najednou koukáme – Milan z Lomnice nad Popelkou! Že by KČT Lomnice? A taky že jo. Spolu s KČT Nová Paka šli stejný pochod jako my, jen jinou trasu. Došli jsme je a spolu s Milanem jsme dorazili do cíle v Libuni v družném hovoru. Cíl byl v místní nádražní restauraci. Pivko tu čepovali do půllitrů s obrázkem Trosek, speciální turistické menu připravili – bylo nám tu moc dobře. Účast na pochodu byla přes 70 lidí. Dokonce pořadatelům došli diplomy. My měli předposlední… Takže radost byla dvojnásobná. Vlak z Libuně byl sice opožděný. Nakonec jsme zvládli všechny čtyři přestupy na cestě domů a v pořádku dojeli nabytí energií z prožitého dne a s rozhodnutím, že tento pochod zařadíme na seznam našich pochodových stálic! :-)
Alča a Jarda z Trutnova
|
Reportáže > Reportáže 2014 a st. >
