|
Memoriál Miroslava Petiry očima účastníka . V sobotu 12. října 2013 vystoupil jsem v osm hodin z rychlíku ve stanici Dvůr Králové nad Labem. Toto lidské sídlo zvolil odbor KČT Trutnov za start jedné z tras 3. ročníku Memoriálu Miroslava Petiry. Při rozhodování, zda z vlakového nádraží do města lehce schovaného do mlhy mám se přemístit pěšky anebo místní dopravou, zvítězila lenivá varianta. Tak trochu z obavy, že na start ve stanoveném čase nestihl bych se dostavit, neskrývám i nepříliš dobrou vzpomínku, že tříkilometrová cesta po silnici k městu není z těch nejpříjemnějších. V autobusku asi dvacetimístném překvapil jsem paní řidičku všetečným dotazem, kde je Tyršova ulice, má tam být benzínová pumpa. Nevěděla. Na pomoc přispěchal turisticky oblečený chlapec ve věku staršího žactva (nyní už vím, že šlo o Miloslava od Železného Brodu), který neskrýval potěšení, že jdu také na pochod, na který on (sám) vyrazil. Nedaleko náměstí bylo ovšem konstatováno, že zastávka je konečná. Vystoupili jsme a ptali se jediné kolemjdoucí ženy, kudy to bude do Tyršovy ulice. „To se projdete,“ pravila starostlivě (aniž tušila něco o našem cíli v Trutnově); složitou cestu do hledaného bodu vysvětlila však velmi pečlivě. Během chůze shledal jsem, že rychlost pohybu mladíka jest dosti vysoká a rozhodnut jsem byl, že ho nechám letět napřed. Sympatická pořadatelka zaregistrovala nás v 8:35 jako třetího a čtvrtého již pochodníka a nepříliš jistě nasměrovala nás do městské části, kde by mohla být modrá značka k Trutnovu vedoucí. Pro jistotu jsme po padesáti metrech oslovili ještě jednoho občana s dotazem na modrou značku. Zarmoutil nás konstatováním, že kousek odtud vedla, ale někdo ji zamaloval, naštěstí – při troše pozornosti – jsou bývalé značky ještě patrné. Napadlo mne v tu chvíli, že bude lepší, když zrychlím kročeje a půjdu s hochem současně, neboť dva páry očí spíše spatří značky, jež nemají být vidět vůbec. Vyšli jsme ze Dvora po okresní silnici vedoucí do Vítězné. S příchodem do lesa jsme ji opustili, neboť nepříliš pečlivé zakrytí původního značení zvalo nás na lesní cestu smíšeného komplexu. Mlha pominula, bylo polojasno. Posteskl jsem si, že jsem mapu nechal doma (nepřiznal jsem ovšem, že po stejné trase ze Dvorečka do Trutnova šel jsem již 23.2.2008). Nevím, zda zmínkou o mapě nezdál jsem se Miloslavovi až moc staromódní. Se samozřejmostí mladé generaci vlastní konstatoval něco o GPS ve svém mobilu. Navíc mně sdělil, že je příznivcem geocachingu a dnešní pochod je příležitostí přidat nalezené poklady (jichž má za dva roky asi 400). V Komárově prožili jsme milé překvapení: objevila se modrá značka – nezakrytá. Ukázalo se, že úsek ze Dvora nepokazil záškodník, ale odkloněna byla odborníkem přes turistické značení. Další kilometry vedly krásnou zvlněnou krajinou našeho Podkrkonoší. Střídaly se hluboké lesy i otevřená plocha, vesničky s opravenými kaplemi, louky a pastviny. Za rozcestím Janská studánka jsme potkali osm turistů, kteří na náš pochod vyšli od restaurace Na Výšince. Prošli jsme Nové Záboří, Dubový Dvůr a Staré Buky. Prožíval jsem s Miloslavem jeho radost z dalšího nalezeného pokladu při geocachingu, vnímal jsem jeho (i když lehce skrývané) zklamání, když se nezadařilo. U rybníků v Dolcích radovali se z krásného dne rybáři soustředěně sledující větrem lehce čechranou vodní hladinu. Před příchodem do Trutnova zcela ozářilo krajinu slunce. Pohlíželi jsme k severu ke Krakonošovu panství. Pán hor skrýval velikány lehkým oparem. V cíli ve 12:45 v motorestu Na Bojišti jsem se s Miloslavem málem ani nerozloučil, neboť on po převzetí diplomu velmi pospíchal na vlakový spoj: měl toho dne ještě v plánu setkání příznivců geocachingu. Já jsem z útulné restaurace nespěchal. Velmi rád jsem se zde setkal s čtyřlístkem turistů novoměstských: Milanem, Mirkem, Jardou a Vaškem. Šli oni také ze Dvora, ale ještě před východem slunce. V plánu měli ještě cukrárnu a s časem též museli dobře naložit. Pohovořil jsem s pořadatelkou Maruškou i předsedou odboru Jiřím z Trutnova a dopřál si občerstvení, které bylo v režii pochodu. Pivo s Krakonošem nemohlo chybět. Diplom i další pozornosti od pořadatelů potěšily. S přihlédnutím ke krásnému počasí v krajině mezi Labem a Úpou lze hovořit o hodnotně prožité turistické sobotě. Setkání s Miloslavem od Železného Brodu obohatilo kladně mou mysl. Z motorestu odcházel jsem ve 13:40. V Trutnově stihl jsem ještě vystoupat na vyvýšeninu Na Bojišti, kde se nachází památník války roku 1866. Další zastávka byla již prozaická: uskutečnila se v marketu Billa, kde do vlaku koupil jsem si ještě trochu pečiva a místní zas lahvové pivo. Trutnov opouštěl jsem vlakem ve 14:40.
 Pořadatelům děkuji za turistické vyžití a těším se na jejich další akce. Jan Vaníček, Jičín dopsáno 13.10.2013 |
Reportáže > Reportáže 2014 a st. >