Přesto, že jsme byli pozvánkou upozorněni, že turistický výšlap v sobotu 13. července na Žalý bude dosti namáhavý, sešlo se nás na trutnovském vlakovém nádraží k odjezdu v 6.16 hod. devět skalních účastníků. Přes Hostinné a Kunčice jsme dojeli do Vrchlabí. Ještě před zahájením pochodu nám pěvkyně Janička zazpívala náš hymnus k uvítání sluníčka, které se již vyhouplo ze za Černé Hory a nastoupilo svou obvyklou pouť. Cestou Vrchlabím nás zaujala rekonstrukce Krkonošské ulice , shlédli náročnou práci stavbařů a zamysleli i nad tím, co všechno se pod povrchem vozovky nachází. Prošli jsme náměstím se zámkem, kolem kostela sv. Vavřince, zabočili k Augustiánskému  klášteru, jehož část slouží jako museum a další, kostelní, jako hudební síně. Kolem hřbitova jsme již stoupali do kopce až ke kněžičko kapli. Je tu pěkný výhled na Vrchlabí a odpočinkové posezení. Pamětní deska připomíná návštěvu rakouského císaře Josefa II. Nádherná dřevěná soška poutníka pochází z dílny řezbáře pana Kysely z Machovské Lhoty. Po rovině jsme prošli kolem Kněžické chalupy nabízející nejen občerstvení, ale i jízdu na koních. Na Křížovkách jsme po žlutém turistickém značení namířili k vrcholu Žalý. Po požáru v roce 1939, znovu, na původním místě, vystavěná dřevěná chata ještě svěže svítí novotou. Dali jsme si kávu, trochu vydechli a přijali neobvykle výhodnou nabídku vstupu do kamenné 18-ti metrové věže, kterou nechal postavit mecenáš Harrach. 80 schodů jsme dobře zdolali a na ochozu se nám otevřely nezapomenutelné  panoramatické pohledy do vzdálené i blízké krajiny. Viditelnost byla velmi dobrá. Orientační směrníky na mapách nám pomáhaly k přesnějšímu určení sledovaných lokalit. Shodli jsme se v hodnocení, že ta naše česká země je skutečně krásná a že stálo za to  překonat výškový rozdíl z vrchlabského nádraží po vrchol věže Žalýho, který činí 568m.

     Zpáteční cesta, i když po stejné trase, již nebyla tak namáhavá a byla i rychlejší. Pohodně jsme stihli si v turistické restauraci „Kufru“ dát pivo a v 15 hodin odjet do Trutnova.

    A co říci na závěr ?

Děkuji všem účastníkům za pohodovou atmosféru při překonávání 18ti km pochodu, děkuji sv. Petrovi, že nám dopřál tak pěkné počasí, s hezkou viditelností a těším se na další setkání.

Karel